Telemedicína a EHDS nejsou dvě oddělená témata. Ve skutečnosti se potkávají v jednom velmi praktickém bodě: jak bude poskytovatel zdravotních služeb bezpečně, srozumitelně a odpovědně pracovat s pacientem a jeho daty v digitálním prostředí.
Na dvou webinářích jsme se snažili jít právě po těchto praktických otázkách.
U telemedicíny nejde jen o to, zda máme videohovor, chat nebo „online poradnu“.
Klíčové otázky jsou mnohem přízemnější a tím důležitější:
- Kdy je distanční kontakt ještě zdravotní službou a kdy už jen obecnou informací?
- Kdo nese odpovědnost, když online pohotovost doporučí pacientovi domácí režim, ale stav se později ukáže jako vážnější?
- Jak má být veden záznam ve zdravotnické dokumentaci?
- Co musí vědět pacient předem?
- Kdy musí zdravotník říct: „Tady už online nestačí, je potřeba klinické vyšetření“?
A co vlastně chtít po dodavateli telemedicínské platformy, aby řešení nebylo jen hezké rozhraní, ale obstálo i právně, provozně a bezpečnostně?
EHDS je podobné téma. Často se o něm mluví jako o „evropském prostoru pro zdravotní data“, což zní vzdáleně a abstraktně. Jenže dopady budou velmi konkrétní.
EHDS postupně zvýší tlak na to, aby zdravotnická dokumentace nebyla jen „nějak uložená“, ale aby byla použitelná, dohledatelná, bezpečně sdílitelná, přenositelná a srozumitelná i mimo jeden konkrétní informační systém.
Prakticky to znamená otázky typu:
- Umíme pacientovi skutečně zpřístupnit data tak, jak bude očekávat?
- Jsou naše záznamy kvalitní i mimo kontext konkrétní ordinace nebo nemocnice?
- Víme, co chceme po dodavateli AIS/NIS, pokud jde o interoperabilitu, exporty, auditní stopu a bezpečnost?
- Přemýšlíme o datech jako o provozním aktivu, nebo jen jako o povinné dokumentaci?
A nezačneme to celé řešit až ve chvíli, kdy už bude pozdě?
Můj hlavní závěr je jednoduchý:
Digitalizace zdravotnictví se neodehraje v prezentacích, ale v každodenních procesech poskytovatelů.
V objednání pacienta. V triáži. V dokumentaci. V odpovědnosti zdravotníka. Ve smlouvě s dodavatelem. V kvalitě dat.
V tom, zda management ví, na co se ptát dříve, než podepíše další „digitální řešení“.
Dobrá zpráva je, že není nutné čekat na dokonalý systém ani na poslední metodický pokyn. Velkou část přípravy lze začít dělat už teď. Zmapovat procesy, zpřesnit dokumentaci, nastavit pravidla pro telemedicínu, ptát se dodavatelů na interoperabilitu a začít brát zdravotní data jako něco, co bude mít pro poskytovatele stále větší strategickou hodnotu.
Telemedicína i EHDS mohou být příležitost.
Ale jen pro ty, kteří je nezačnou řešit až jako povinnost na poslední chvíli.
